Mužské ženy a ženští muži, kam jsme to dospěli?
Jako bychom zapomněli, že to tenkrát byla jen hra. Co že to mám vlastně na mysli? Jsem zvědavá, jestli budete mít podobný názor.
Výměna rolí, která se nám vymkla z rukou
Připadá mi, jako by si jednoho dne ženy a muži řekli: "Hele, zkusíme si vyměnit role, vy ženský si zkusíte, jaký to je být jako chlapi a my chlapi, jaký je to být jako ženský." Dokonce si vzpomínám i na pohádku, jak se dvě stejné dívky, jedna princezna, druhá pradlena, vyměnily, protože si chtěly zkusit, jaké to je být na té druhé straně. Nakonec se v té pohádce děvčata vrátila zpět do svých životů, protože princezna zjistila, že běhat naboso a práce vůbec ji bolí a pradlena také usoudila, že život pro princezny je prostě pro princezny a také se ráda vrátila zpět do své role. Pohádky se nás vždy snaží poučit, ale my jsme přeci dospělí a pohádky jsou pro děti, nebo ne?
Jsme pořád ve špatných rolích
S dnešními muži a ženami je to podobně, jenomže jaksi jsme se zapomněli vrátit zpět do svých rolí, do role něžné ženy a silného muže. Copak ženy dnes nejsou něžné a muži silní? Samozřejmě, že jsou, samozřejmě, že se mezi námi ženami najde množství princezen a množství udatných jinochů, ale také množství mužských žen a ženských mužů. A vůbec tím nemyslím sexuální orientaci.
Ženy se nečešou a muži si trhají obočí
Když si dnes namátkou vyberete na ulici deset žen, co budou mít oblečené? Ve valné většině to budou kalhoty. Nikoli sukně. A muži? Ti si naštěstí ještě sukně neoblékají, ale napočítáte jich hodně v růžové košili, s kabelkou, vytrhaným obočím a vlasy, které jim daly ráno při přípravě pěkně zabrat. Není ani neobvyklé, že potkáte množství žen, na kterých poznáte, že ráno přípravě moc nedaly, dokonce se ani moc nečesaly.
My ženy jsme jako časované bomby
My ženy se často honíme. Honíme se za rodinou, aby ta měla co jíst, takže musíme nakoupit, pak vyprat, vyžehlit, pokud to dětem ve škole moc nejde, sednout si s nimi k učení a učit se s nimi. Pokud samy neumíme látku, musíme se to nejdříve naučit a pak to naučit naše ratolesti, které, když nechápou, nejraději bychom je tou učebnicí zatloukly do země.
Cítíme se bezpohlavně a potlačujeme svou ženskost
Jsme z toho všeho vystresované a cítíme se tak nějak bezpohlavně. Víme, že jsme ženy, ale necítíme se jimi být. Sice víme, že ženami stále jsme, ale přestáváme se tak cítit. Potlačujeme svou ženskost, aniž bychom si uvědomovaly, že právě potlačená ženskost je hlavní příčinou ženských nemocí, našich výkyvů nálad, depresí či bolestí hlavy.
Chcete zpět své kalhoty?
Jsme silné a zvládneme toho hodně, bereme totiž naši úlohu pilíře rodiny opravdu vážně. Jenomže jsme se možná ani nezeptaly mužů, jestli nechtějí zpět své kalhoty a být opět muži. Bereme si toho na sebe příliš mnoho a jako bychom byly lakomé a nechtěly se o své starosti dělit s muži. Pochopitelně, jsou i muži, kteří jsou za to rádi, ale tak by to přeci být nemělo.
Mužům se ze sukní zvedá hladina testosteronu
Vždyť být ženou je úžasné. Dokážeme se vyfintit a hned z nás jsou krásky, princezny, carevny. Když si oblečeme sukni, muži se po nás otáčí. A ženy také. Mužům se dokonce zvedá hladina testosteronu. A že to pánové potřebují! Kvalita jejich spermatu totiž klesá a čím dál více jich se potýká s neplodností. Mimochodem, hormonální jógou lze jít plodnosti mužů naproti.
Být opět ženou
Míjející žena také kouká. Zaujmou ji hezké šaty, ale ještě... něco je jinak. Možná se sama zamyslí, proč nenosí sukně a že by také ráda takové obdivné pohledy od opačného pohlaví přijímala, že by se také ráda opět cítila ženou. Dámou, které muž podrží dveře, vezme kabát a odsune židli v restauraci.
Jsme ženské ženy, ne holky na všechno
Když je žena ženou, nejenže vypadá více žensky, ale i muži si jí více považují. Namísto toho, abychom se snažily být mužskými ženami, měly bychom být ženskými ženami. Pokud se tak budeme samy cítit, budou i muži vědět, že jsme ženy, a ne univerzální holky na všechno.